V této rubrice budete pravidelně nacházet užitečné rady a tipy ohledně vašich trávníků, ale i botanické zajímavosti a novinky o travách a z tohoto oboru. Nelze nezačít vznikem a vývojem trávníkářství v našich zeměpisných šířkách.
Když se řekne trávník, skoro každý si vybaví zelenou plochu, na které lze trávit příjemné chvilky a chodit bos, někoho zase napadne, že už bude muset opět sekat, zalévat, hnojit. Málokdo si ale uvědomí, že naši předkové ještě relativně nedávno vnímali trávy úplně jinak než my dnes. Trávy byly v minulosti především zdrojem potravy pro jejich domácí zvířectvo (které bezpečně rozezná, které čeledě trav jsou nasládlé a které kyselé).
Z travin se vyráběly izolace domů a místy i střechy, plevy se přidávaly a znovu již přidávají do omítkových směsí, nábytkáři používali určité druhy trav jako plnivo do matrací a podsedáků a lze jmenovat další a další využití travin našimi předky a určitě se v některém z dalších článků k tomuto dostaneme podrobněji.
Teď si ale povíme, jak si trávníky a travní koberce našly své místo na slunci. Dalo by se s nadsázkou říci, že základy položili vesničané, vládci a vojáci ve středověku. Rychle přišli na to, že pokud jsou louky a pláně s nízkým porostem, umožňuje jim to výhled na blížícího se (ne)přítele a určité plochy začali kvůli bezpečnosti cíleně udržovat spásané a sekané pomocí kos a srpů.
Následovalo období renesance, tedy doba rozkvětu v umění, literatuře, šlo o návrat k člověku, přírodě, k rozvoji humanismu, atd. Renesance se výrazně projevila v architektuře, kdy po Evropě vzniklo množství nových šlechtických paláců, zámků a sídel. Toto období ale stále bylo i dobou válek a vojenských nájezdů a původní středověké hrady bylo třeba hlídat a strážit a pláně s nízkým porostem se osvědčily.
V určitých místech Evropy, kde byly celoročně mírné teploty a časté dešťové srážky se některým travám náramně dařilo, měly svěže zelenou barvu a ruku v ruce s renesančním myšlením se tyto plochy šlechtickým majitelům panství a zámků značně zalíbily. Šlo zejména o regiony v severní Francii a Anglii. A to už byl krůček ke vzniku trávníků, tak jak je známe dnes. Šlechta zaměstnávala spousty lidí na údržbu travnatých ploch, porosty byly pod dohledem sekány kosami a spásány ovcemi tak, aby nebyly poničeny, nastalo cílené pletí trávníků a selekce trav podle druhů. Začal sběr semen a cílené výsevy, někdy i monokultury.
Rozlehlé zelené plochy u domů a sídel se staly synonymem úspěchu a bohatství, z obchodu s travními semeny a zakládáním travnatých ploch se stal obchodní artikl. Začal se osídlovat americký kontinent a přistěhovalci z Anglie si s sebou dovezli i travní semena.
V Evropě nastal překotný vývoj trávníkářství, trávníky se již zakládaly i v Německu, Rakousku, Nizozemsku, stávaly se více a více běžnější a zejména ve Francii a v Anglii se objevily „obecní“ travnaté plochy, kde se lidé scházeli a trávníky sloužily k rekreaci. Pěstěné travnaté plochy ale byly ještě dlouho výsadou elity.
V roce 1665 vyšla publikace se shrnutím poznatků a návody ohledně „sečení“, jak a z čeho podle podmínek založit trávník, jaké trávy zvolit pro jaké účely a jak sklidit travní drny pro založení golfových hracích ploch. Travní drny se na golfové plochy přesazovaly. První stroje na sečení se zapřahaly za koně, byly určené pro velké plochy, a k dnešním sekačkám se ani trochu nepřibližují. Sekačku pro lidstvo vynalezl v roce 1830 Angličan Edwin Beard Budding a v roce 1832 začala výroba této sekačky.
Průmyslová revoluce přinesla nejen strojní rozmach, ale i potřebu zkrášlení měst a tedy vznik parků. Zároveň se rozvíjel zájem o sporty hrané na travnatých hřištích a k velkému vývoji trávníků, golfových hřišť a hřišť došlo v USA. První travní školky vznikly na počátku 20. století zejména pro potřeby založení hřišť. Bylo jich velmi málo a první slupovací stroje byly vedené ručně a tažené koňmi. To vedlo samozřejmě k tomu, že kořenový bal travních rolí byl nerovnoměrně vysoký. Další vývoj byl vlivem válek na kontinentech značně odlišný. Zatímco v USA vznikaly ve 20. a 30. letech 20. století první travní traktory, Evropa si musela počkat až na zotavení z druhé světové války, aby v trávníkářství navázala tam, kde počátkem 20. století skončila.
Historie sportovních travnatých ploch je ještě starší, ale o tom někdy jindy.
